Ani minuta nesmí přijít nazmar. Explicitní hodina, díl první – úvodní část hodiny
Už víme, co explicitní výuka není a že odporuje mnohým z našich představ a intuicí o tom, co platí za moderní a progresivní. Než se pustíme do toho, proč učit explicitně, pojďme se teď podívat na to, jak explicitní výuka vypadá v praxi. Dnes začneme úvodní částí hodiny.
Hodina začíná vstupem učitele nebo žáků do třídy. Na tabuli jsou čtyři stručné úkoly, jejichž vypracování trvá dohromady do tří až pěti minut. Obsah je volen tak, aby pokryl vybrané elementy učiva jak aktuálního, tak z předchozích týdnů a měsíců (spaced retrieval).
Ideálně se toto obsahově překrývá s připomenutím látky, kterou budou žáci v dané hodině potřebovat. Obsahuje také bonusový úkol pro ty, kdo jsou hotoví rychle. Konkrétní příklad z mé hodiny matematiky pro 4. třídu je zde:
Maximalizovat čas, kdy každý žák pracuje a přemýšlí
Pokud takto probíhá standardní začátek každé hodiny, učitel nemusí nikoho zdlouhavě instruovat a tím ztrácet čas, protože děti už jsou naučeny, co dělat: vytáhnout bílé tabulky a fixy a začít pracovat. Ani minuta tak nepřijde nazmar.
Žáci v tichosti pracují a učitel po vyřízení nutné administrativy (docházka) krouží po třídě a dělá si obrázek o tom, jak se komu co daří. Sem tam někomu ukáže, kudy dál nebo co ještě jednou promyslet, neveřejně okomentuje nějaký úspěch apod.
Když se vymezený čas chýlí ke konci (možné je ukázat stopky, přesýpací hodiny apod. – nejen vaši žáci na autistickém spektru vám za tohle poděkují), učitel zahlásí: „Budeme končit za deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna, nula sekund. Fixy na lavici, tabulky nahoru – teď.“ Celá třída ukáže své výtvory a učitel má ihned základní přehled o tom, jakou práci kdo odvedl.
Učitel nemusí nikoho zdlouhavě instruovat a ztrácet tak čas, protože děti už jsou naučeny, co dělat: vytáhnout bílé tabulky a fixy a začít pracovat.
Ze správné odpovědi se nevykroutí nikdo
Pokud by někdo evidentně nevyvinul dostatečnou snahu a úsilí, okamžitě by to vyšlo najevo. Proto se to stane málokdy. Učitel během několika sekund naváže oční kontakt s každým žákem a neverbálně chválí jeho výkon (kývnutí hlavy, palec nahoru, úsměv), případně opět pomocí příslušné mimiky ve zlomku vteřiny vyjádří, že toto není dostatečné a že očekává víc.
Žáci vrátí tabulky na lavice. Ve stručnosti projdeme všechny odpovědi – tohle je probraná a zvládnutá látka a času není nazbyt, takže žádné detaily a zdlouhavé vysvětlování. Naopak, vše je velmi svižné a celá třída je neustále aktivizovaná.
Učitel: „Druhá otázka. Který čtverec má polovinu zbarvenou modře? Marek.“
Marek: „Polovinu zbarvenou modře má čtverec 2 a 3.“
Učitel: „Třído, souhlasíte? Palec nahoru nebo dolů.“
Všichni žáci ukazují palec nahoru (nebo dolů). Palec nahoru ukazuje i Jana.
Učitel: „Výborně. Jak ví Marek, že čtverec 1 není správná odpověď? (Aby se zamysleli všichni, učitel pár sekund mlčky sleduje třídu a až následně vybere, kdo bude odpovídat.) Jana.“
Pokud by Marek či Jana nevěděli nebo odpověděli špatně, učitel se zeptá někoho jiného a k Markovi či Janě se obratem vrátí. Jinými slovy: kultura je taková, že se nikdo z odpovědi nevykroutí. Ze správné odpovědi.
Motivace k učení? Zážitek úspěchu je klíčový, ale nesmí být zadarmo
Pokud uzná učitel za vhodné, může na vizualizéru ukázat příklad práce – třeba někoho, komu se něco dnes mimořádně podařilo, nebo naopak poukázat na nějakou častou chybu. Objevilo-li se v opakování něco, kde větší množství dětí chybovalo, pak je potřeba je to v blízké budoucnosti učit znovu.
Následovat může stručné představení cíle hodiny („Dnes se naučíme hledat přídavná jména ve větě.“) a několika nových klíčových slov, která děti sborově opakují. Často jsou to obtížnější slova z terminologie (například: adjektivum) – každý tak má příležitost slovo několikrát vyslovit a seznámit se s ním. Až se o pár minut později budeme bavit o tom, co znamená, a používat jej v praxi, dětem už bude přinejmenším povědomé.
Úvodních deset minut z naší hodiny je za námi. A mezitím se dostavil i jeden na první pohled neviditelný efekt: Naprostá většina žáků má za sebou už teď první zážitek úspěchu. Ten bude i jejich hlavní motivací k dalšímu učení, protože co představuje nutnost určitého úsilí a je završeno úspěchem, to děti – stejně jako dospělé – také baví. Hlavní část hodiny, kde explicitní didaktika přijde teprve řádně ke slovu, může začít. A o tom hned příště.