Vědění je síla. Věda o učení – znalosti
vs. kompetence?
„Balast. Zbytečnosti. K čemu jim to bude? Dneska si stejně všechno vygooglíš. Hlavně, ať se naučí kriticky myslet!“
Z představy, že se kvůli přehnanému důrazu na fakta a znalosti nedostává na skutečné pochopení látky, kritické myšlení a další „kompetence 21. století“, se pomalu stává učitelský mainstream. Jakkoliv lze fandit snaze zlehka pročesat látku, kterou se žáci mají ve škole naučit, je zároveň třeba být obezřetní, abychom nevylili s vaničkou i dítě.
Jinými slovy, abychom od šprtání telefonních seznamů bez souvislostí nepřešli k přemýšlení bez obsahu a k povrchním a banálním názorům bez opory ve znalostech. Nakonec i koronavirová krize nám ukazuje, že toto není cesta vpřed.
Pokud se vyznáme v evropské politice a moderní historii, snadno odhalíme fake news z dílny Aeronetu. Jsou-li však naše znalosti slabé, stáváme se naopak zranitelnými a manipulovatelnými.
Kompetence? Ano, ale bez vědomostí to nepůjde
Svět se mění – a mění se rychle. A s ním i svět práce. Práce budoucnosti bude o komunikaci, empatii, kreativitě, kritickém myšlení, řešení zapeklitých problémů. Povolání se budou měnit každých pár let. A většinu z nich ještě vůbec neznáme. Zhruba tak to popisuje Yuval Noah Harari ve svých bestsellerech „Sapiens“ a „Homo deus“. Jak ale připravit na tuto nejistou budoucnost naše žáky?
Zatímco obvyklá odpověď zní „vědomostem odzvonilo, je na čase se zaměřit na kompetence“, výzkum lidského mozku říká něco jiného. Totiž že stavebním kamenem kompetencí jsou právě vědomosti. To ony nám umožňují kriticky přemýšlet, být kreativní a řešit problémy. To ony vytváří podpůrnou síť našeho myšlení.
A to zejména myšlení na těch polích, o nichž něco víme. Kriticky přemýšlet totiž můžeme jedině o tom, co dobře známe, kde dokážeme ověřovat a konfrontovat fakta a klást je do souvislostí. Přičemž ony souvislosti jsou opět další znalosti. Pokud se vyznáme v evropské politice a moderní historii, snadno odhalíme fake news z dílny Aeronetu. Jsou-li však naše znalosti slabé, stáváme se naopak zranitelnými a zmanipulovatelnými.
Podobné je to s on-line vyhledáváním: Internet nejlépe slouží těm, kdo disponují vědomostmi. Vědomosti jim pomáhají kvanta informací správně a efektivně vyhledávat, hodnotit a třídit. Kdo vědomosti nemá, tomu se internet může jako dobrý sluha jevit. Ve skutečnosti je to však spíš zlý pán v převleku.
Pythagorova věta versus MySpace – 1:0
Vědomosti a fakta mají v dobách permanentní změny a nestability ještě jednu výhodu: ty skutečně podstatné nestárnou a nemění se. Na rozdíl od schopnosti ovládat PowerPoint, který každých pár let změní svůj layout a brzy ho nahradí jiný program, tu zákony gravitace, písmo, Pythagorova věta, Středozemní moře i třicetiletá válka byly s našemi prarodiči a rodiči, jsou tu s námi a budou i s dalšími generacemi. Tatam jsou ale walkmany, složenky, textový procesor T602, MySpace i ICQ. A podobný osud čeká nejspíš i Instagram, TikTok, WordPress a SalesForce.
Kdo vědomosti nemá, tomu se internet může jako dobrý sluha jevit. Ve skutečnosti je to však spíš zlý pán v převleku.
Proto ať budou naši žáci v budoucnosti dělat cokoli, nejlépe je na to připravíme slušnou výbavou jejich vědomostní základny. Čím víc toho budou vědět, tím snazší pro ně bude myslet, řešit problémy i akumulovat další znalosti a dovednosti, protože je budou zařazovat do již existujících schémat – tedy sítí vědomostí v dlouhodobé paměti.
Matoušův efekt
Naopak, čím méně toho žáci budou vědět, tím spíš zapomenou i to málo, protože jim budou chybět ona schémata – sítě vědomostí, do nichž by se nové informace ukládaly. Sociologové tomu říkají Matoušův efekt. Ten byl popsán už v evangeliu svatého Matouše: „Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.”
Časem se podíváme ještě na to, jak poznáme vědomosti, které skutečně stojí za to (se) učit. V literatuře se pro ně vžil název powerful knowledge. A když jsme u literatury – od tohoto dílu budu vždy přidávat odkaz na pár relevantních titulů a případně i blogů a podcastů. Mnohdy se dá přečíst i pár kapitol v náhledech na Amazonu; podcasty jsou k mání obvykle na Spotify. Přeju pěkné čtení i fajn poslech.
Přečtěte si i další články blogu Explicitní didaktika. Najdete je zde.
Literatura:
David Didau: Making Kids Cleverer (2019)
E. D. Hirsch: Why Knowledge Matters (2016)
Daisy Christodoulou: Seven Myths about Education (2014)
Michael Young: Bringing Knowledge Back In (2007)