Učitelka ve Vietnamu: Bubny a šlofík ve třídě

O tom, jak funguje anebo vypadá škola ve Vietnamu jsem neměla vůbec žádné ponětí. Před začátkem školního roku jsem měla jsem možnost zajít se podívat na obě školy, ve kterých bych měla působit. Začátek školního roku se kvůli šíření covid-19 na začátku léta posunul o několik týdnů a čekalo se, jestli se situace uklidím a zda vůbec bude možné učit prezenčně. Prohlídka škol mě měla aspoň trochu uklidnit, když už jdu do úplně cizího prostředí. 

Důležitá výbava ve třídách 

Školy jsou tu postavené ve tvaru obdélníku a uprostřed je velké nádvoří, kde se odehrávají větší školní akce a během přestávek žáci hrají basket nebo badminton. 

Oproti českým školám mě překvapila velikost tříd. Čím víc dětí se vejde do malé třídy, tím lépe. Běžně může mít učitel ve třídě 50 – 60 studentů. Mě se to však naštěstí netýkalo, já jsem měla na starost maximálně 27 studentů. Třídy jsou přesto malé, občas o něco zakopnu a musím opatrně procházet mezi žáky, abych jim při práci pořád nenarážela do stolu.  

Další důležitou součástí třídy je klimatizace. Teploty jsou tu celoročně vysoké, v září třeba i kolem 35 °C, pocitově je však až přes 40 °C, protože vlhkost vzduchu je vysoká, a tak člověk má pocit, že je v parní lázni. To, že bych měla učit a žáci by byli schopní dávat pozor za těchto podmínek je nepředstavitelné. A proto díky za funkční klimatizaci a ventilátory v každé místnosti!

První hodina bubnů 

Díky prohlídce školy jsem si potvrdila, že třídy jsou vybavené, mám funkční projektor a audio, a že se během hodiny neupeču zaživa. Doufala jsem, že mi aspoň tohle bude stačit jako ujištění, že první týden zvládnu bez větších problémů. I tak jsem ale byla pár dnů před začátkem školy nervózní, a to možná ještě víc než před státnicemi.

“Pak jsem prošla třídu a rychle naškrábala výslovnost jmen studentů na papír, abych se mohla správně naučit jejich jména.” 

První den přišel, byla jsem vyklepaná, ale zároveň zvědavá na své studenty. Narazila jsem na další zvláštnost: začátek hodiny se zde zahajuje údery do bubnu. Je to obrovský buben, do kterého školník udeří velkou palicí, a věřte mi, že i když jste na druhé straně školy, buben vždycky uslyšíte. Nejprve se ozve pět minut před začátkem, aby se studenti stihli vrátit z nádvoří do třídy, pak oznamuje začátek hodiny. Jelikož je ovládaný člověkem, ne vždy je oznámení na čas – buď slyšíte buben o několik minut dřív, nebo se občas zapomene ozvat úplně. Proto jsem se naučila si hlídat čas sama. 

První třída, co mě čekala, byli osmáci – takže 26 dvanáctiletých školáků. Lekci jsem zahájila představením, pravidly a také jsem chtěla zjistit, jaké mají studenti představy o svém budoucím povolání. Hodně doktorů, fyziků, matematiků a programátorů. Pak jsem prošla třídu a rychle naškrábala výslovnost jmen studentů na papír, abych se mohla správně naučit jejich jména. Následovalo zahájení první kapitoly z biologie a 90 minut uplynulo jako voda. Všechny moje hodiny byly v bloku 90 minut, které jsem měla dvakrát týdně. Potom byla na řadě další třída osmáků a pět minut před jedenáctou konec prvního bloku. 

Venkovní jídelna a zasloužený odpočinek

Mezi školami jsem měla skoro tří hodinovou pauzu, kterou jsem využila hlavně na další práci a přípravu. Studenti mezitím vyrazili na nádvoří, kde pro ně byly připravené stoličky u stolů a oběd. Ty se připraví jen pro oběd a po dokončení oběda se hned uklidí. Buď si donesou vlastní oběd nebo dostanou tácek s již připraveným jídlem. Ani v jedné ze škol, kde jsem učila, nemají klasickou jídelnu tak, jak to známe z Česka. Jí se prostě venku. 

Mezitím dva nebo tři žáci zůstanou ve třídě a uklidí podlahu, vyhodí odpadky a odklidí stoly a židle na bok místnosti. Všeobecně je zvykem ve Vietnamu si po obědě dát šlofíka. Na ulici je běžné vidět někoho, kdo si lehne na jakékoliv místo, které je aspoň relativně pohodlné na krátký odpočinek, klidně i na chodník, a zdřímne si. Studenti si připraví třídu na odpočinek, mají s sebou polštářky, deky a podložky, na kterých si ustelou. Někteří si ustelou na seřazených židlích nebo na stolech.

Takhle spí až do začátku další hodiny, takže se mi několikrát stalo, že jsem přišla do třídy a koukali na mě ještě napůl spící žáci. První týden mi skončil v pátek o půl šesté večer. Byla jsem ráda, že jsem přežila, ani nevím jak. Zatím jsem se rozkoukávala a měla jsem co dělat, abych měla připravené všechny hodiny, materiály a zároveň se naučila jména skoro 180 studentů.

Specifika tříd se začala krystalizovat až později a s vámi se o ně podělím v dalším článku. Cảm ơn.