Motivace není jen o výnosech, ale také o investicích. Motivace žáků, díl druhý – rutiny
Jak má třída vypadat v momentě, kdy do ní vstoupíte? Jak se budou žáci hlásit o slovo? Jak ukončíte samostatnou nebo skupinovou práci? Když tohle všechno vaše třída bude vědět a vaše nároky budou zřejmé, aniž byste museli říct jediné slovo, dosáhnete snového win-win výsledku: nejen že si usnadníte svůj učitelský život, ale zároveň podpoříte motivaci svých žáků.
Ano, řeč je o rutinách. To slovo nemáme rádi. Symbolizuje stereotyp, nudu, každodennost. Jak je tedy možné, že dobře nastavené a zavedené rutiny jsou jedním z motorů vnitřní motivace žáků? Pojďme si nejprve říct, na čem se tato myšlenka zakládá, a následně se podívat na důsledky pro naši praxi ve třídě nebo před obrazovkou.
Ekonomika pozornosti
Vzpomeňme si ještě jednou na to, jak si v minulém díle každý z nás v hlavě přehrával svou obvyklou a rutinní cestu do práce.
Představme si tentokrát, že se naše cesta zničehonic odehrává v úplně neznámém prostředí. Najednou hledáme spoje, snažíme se zachytit hlášení zastávek a vyhlížíme názvy ulic. To všechno nás dost zaměstnává: abychom zdárně dojeli na místo, musíme investovat spoustu pozornosti. Výsledkem je, že k tomu všemu budeme težko ještě zvládat číst noviny, vést filosofické konverzace nebo pozorně poslouchat svůj oblíbený učitelský podcast.
Vraťme se nyní zpět k tomu obvyklému, rutinnímu scénáři. Protože má každý z nás svou cestu do práce dobře naučenou, do cíle by někteří zvládli dorazit snad i poslepu. Co to znamená? Cestou se dokážeme věnovat i dalším činnostem, k nimž je třeba naše pozornost a soustředění.
A nejen to. Když víme, že cesta není složitá a že ji zvládneme hravě, budeme motivovanější ji podstoupit. Rozhodně víc, než kdybychom měli každý den bojovat s novými linkami MHD a jinou uliční sítí.
Pomyslnou cenu, kterou musí žáci za učení zaplatit, můžeme snížit tak, že minimalizujeme náklady všech podpůrných činností ve třídě. Ukončení skupinové práce nebo zahájení hodin pro ně uděláme co nejjednodušší a nejjasnější. Žákům tak zbyde dostatek kapacit na investice do učení.
Motivace jako vstupní investice
Podobné je to i ve třídě. Viděno ekonomickou optikou je učení proces, který žáka něco stojí, stejně jako my musíme pro absolvování cesty do práce vynaložit nějaké to úsilí. Motivace totiž není jen o tom, co žák z učení má – ovlivňuje ji i to, kolik prvotního úsilí do něj musí investovat.
Pomyslnou cenu, kterou musí zaplatit, můžeme snížit následovně: minimalizujeme náklady všech opakovaných podpůrných činností. Ukončení skupinové práce, manipulaci s pomůckami, zahájení hodin nebo hlášení se o slovo uděláme pro žáky co nejjednodušší a nejjasnější.
Naším cílem tedy bude dosáhnout toho, aby žáci všechny podpůrné činnosti dělali bez velkého přemýšlení a úsilí. Ulehčíme pracovní paměti a rutiny uložíme do dlouhodobé. Žákům tak zbyde dostatek kapacit na investice do učení. Navíc zvýšíme pravděpodobnost úspěchu, který jejich vnitřní motivaci nakopne ještě víc.
Vyměnit pravidelný nezdar za rutinní úspěch
Bojujete ve své třídě den co den se stejným problémem? Trvá vašim osmákům pokaždé věky, než jsou připraveni na hodinu, než každý otevře učebnici na správné stránce? V tom případě je nejvyšší čas nahradit problémové činnosti rutinami.
Nejprve přemýšlejte nad tím, jaká jsou vaše očekávání – jak přesně má provedení dané akce vypadat. Rozmyslete si to, pojmenujte jednotlivé kroky. A učte je explicitně jako cokoliv jiného – postupem já – my – vy. Pravidelně trénujte, zejména zkraje roku, po prázdninách a výletech. A za všechno, co udělají dost dobře, své žáky vychvalujte do nebes. Přistihněte je při tom, když se jim daří.
Pokud něco podle vašich představ neudělají, neztrácejte čas hořekováním nad tím, co bylo špatně. Připomeňte jim, jak na to a co přesně chcete vidět. Vraťte celou třídu nebo jednotlivce zpět a vyžadujte, aby to udělali tak, jak nejlépe dokážou. Přece jste je to naučili a viděli jste, jak skvěle jim to šlo! Nejde o to, aby to vypadalo jako na vojně. Ukažte jim, že v ně věříte.
„Díky, 6.B, že jste našli správnou stranu v učebnici. Já ale vím, že to umíte líp – bez prodlev a v tichosti. Takže učebnice znovu zavřete. A teď to pojďme zkusit znovu… Aha, skvělý, to je ono – tohle je moje třída!“
Nemá cenu se zlobit – jde o to, nahradit nezdar úspěchem.
Influencer, který nesmí usnout na vavřínech
Časem se to stane automatismem – daná rutina bude součástí identity vaší třídy. Ovšem pozor: neusněte na vavřínech. Rutiny budou potřebovat neustálou údržbu a péči.
Proto nikdy neslevujte ze svých nároků. Zároveň nezapomínejte chválit, pojmenovávat a odměňovat to, co kdo dělá dobře a proč: „Nádhera – takhle vypadá třída připravená na hodinu. Tady je radost učit!“
Stačí i pouhý oční kontakt a malé pokývnutí, úsměv nebo palec nahoru. Dejte najevo, že si všímáte každé maličkosti a že vám nic neunikne. Buďte influencer, který zásobuje své publikum náklonností a obsahem. Ve třídě to zvládnete i bez TikToku.
Hospitující ředitel bude mít při návštěvě vaší třídy pocit, jako by vkročil do koncertní síně, kde vy jen nepatrným pokynutím necháváte rozeznít perfektně sehrané těleso.
Láska nejpozději na druhý pohled
Časem uvidíte, že ač rutiny možná nejsou láska na první pohled, nakonec si je zamilujete. Pomohou vám automatizovat každodenní akce, které byste jinak museli pokaždé znovu sáhodlouze vysvětlovat. Nejen že už nikdy nepřijdete pozdě na oběd, ale taky se vám hodiny nerozpliznou hned na začátku. A hospitující ředitel bude mít při návštěvě vaší třídy pocit, jako by vkročil do koncertní síně, kde vy jen nepatrným pokynutím necháváte rozeznít perfektně sehrané těleso.
Navíc vám rutiny dají svobodu improvizovat, protože se o ně budete moct vždycky opřít. Když vaše třída vybuchne smíchy – ať nad vaším nejnovějším vtípkem či nějakým žertovným nedopatřením – bez obav dovolíte svému žactvu nechat se oddávat blahodárným účinkům pohybu bránice. Jakmile ale uznáte, že nadešel čas vrátit se k učení, zvednete ruku, zatleskáte rytmus či dáte jiné smluvené znamení – a jak mávnutím kouzelného proutku budou všichni opět připraveni se učit.
Jak to všechno souvisí s motivací? Motivace je mechanismus, který přiděluje naši pozornost vjemům kolem nás. Protože konkurence vjemů ve třídě je neúprosná a naše evolučně daná náklonnost k řešení kvadratických rovnic či čtení Boženy Němcové nízká, cesta k učení je mimořádně klikatá a trnitá. Za těchto okolností jsou rutiny způsobem, jak žákům nabídnout cestu přímou, prošlapanou a bezpečnou. Způsobem, jak posílit jejich vnitřní motivaci k tomu, aby se na onu cestu vydali.
To platí univerzálně: ve třídě, ve výuce synchronní i asynchronní, pro všechny žáky. A ti, kdo pochází z nestálých domácích poměrů nebo mají poruchu autistického spektra, vám za pravidelný rytmus a předvídatelné prostředí budou vděčni dokonce dvojnásob.
Přečtěte si i další články blogu Explicitní didaktika. Najdete je zde.
Literatura:
Tom Bennett: Running the Room: The Teacher’s Guide to Behaviour (2020)
Doug Lemov: Teach Like a Champion 2.0 (2015)
Peps Mccrea: Motivated Teaching. Harnessing the science of motivation to boost attention and effort in the classroom (2020)
K poslechu: