Motivováni jsme i tím, co vidíme dělat ostatní. Motivace žáků, díl třetí – normy
Pokud jsme je neviděli na vlastní oči, tak jsme o nich alespoň slyšeli: Třídy, kde jsou všichni žáci motivovaní pracovat na maximum. Třídy, kde se děti předhánějí v tom, kdo odevzdá lepší úkol. Třídy, kde si všichni spolužáci vzájemně pomáhají i tehdy, kdy o to nebyli výslovně požádáni. Zázrak? Štěstí? Výjimka? Nikoliv. Tak jak je to možné?
Odpověď nehledejte v individuálních charakteristikách žáků nebo v motivaci přinesené z domova. O zajištění úspěchu a zavedení rutin jsme se bavili v předchozích dvou dílech naší minisérie o motivaci. Tentokrát půjdeme ještě hlouběji pod kůži našich žáků: řeč bude o normách. To ony se významně podílí na chování, které vidíme na povrchu. A dobrá zpráva je, že jejich formování je i v našich rukou.
Zaveďte viditelné normy – dřív, než to někdo udělá za vás
Normy jsou základem fungování jakékoli skupiny lidí – to platí i o společnosti jako celku. To, že nerozdáváme „flákance“ na potkání (alespoň tedy naprostá většina z nás) a řešíme konflikty civilizovanou domluvou, že věříme v hodnotu papírků a mincí v našich peněženkách, že autem nejezdíme po parcích a neopékáme si buřty v autobuse, je všechno výsledkem působení sdílených norem.
Při absenci dobrého vedení a pozitivních příkladů se ovšem také může stát, že se ve společnosti etablují normy nežádoucí – ať jde o ty úsměvné (užívání slov typu „manža“, nošení horalského oblečení ve městě) nebo ty závažnější (parkování na chodníku, nadměrné pití alkoholu či dokonce nesnášenlivost).
Čím rozšířenější norma je, tím silnější kořeny zapouští. Čím častěji totiž něco vidíme u lidí kolem nás, tím přijatelnějším a hodnějším napodobování se dané chování stává. Jinými slovy, tím stoupá naše motivace chovat se tak také. (Zejména tehdy, pokud s dotyčnými lidmi cítíme nějakou sounáležitost, ale o tom až příště.)
Podobně to funguje i ve třídě. Jsou to totiž právě normy, které učiteli coby jednotlivci umožňují vést třicet žáků najednou – a ještě je u toho něco naučit. Aby třída fungovala a všichni se mohli učit naplno a rádi, je naším úkolem normy zavádět, udržovat a učinit je viditelnými.
Co žáci uvidí kolem sebe, to budou s vysokou pravděpodobností imitovat. Když uvidí, že každý po sobě uklízí, udělají to také. Když uvidí, že každý zdraví, budou zdravit i oni. Když uvidí, že se k sobě spolužáci chovají slušně a s respektem, nejspíš v tom budou ostatní následovat.
Bez norem naopak hrozí pád do práva džungle a s ním i možnost, že tvorbu norem převezme někdo jiný (a vy můžete hádat, který z vašich žáků to bude). Proto je to na nás učitelích – a pokud možno i na osvíceném vedení školy. Jak na to?
Čím častěji něco vidíme u lidí kolem nás, tím přijatelnějším a hodnějším napodobování se dané chování stává. Jinými slovy, tím stoupá naše motivace chovat se tak také. Podobně to funguje i ve třídě.
Influencerství, kapitola druhá: Co dovolíte, to propagujete
Stejně jako v případě rutin je předpokladem pro zavedení norem vaše jasná představa o tom, co přesně chcete. Mějte tedy svá očekávání promyšlená do posledního detailu. Protože cokoliv dovolíte, to propagujete.
Když budete žádat ticho, avšak spokojíte se s šumem, který vám jakž takž dovolí něco vysvětlit, propagujete mluvení žáků přes vlastní instrukce. Přijmete-li domácí úkol, který je nedokončený a ještě ke všemu zmuchlaný, propagujete lajdáckou práci. Když necháte žáky opustit třídu ve stavu nepořádku – lavice a židle ledabyle rozstrkané po místnosti, odpadky na zemi, pomůcky uložené bez ladu a skladu, špinavá tabule – propagujete i toto chování jako normu.
Místo toho, abyste si následně stěžovali v kabinetě kolegům, dávali pětky z úkolů a trestné písemky, nebo si dokonce vylívali vztek na vlastních žácích, zvolte raději opět influencerskou cestu: Jasně komunikujte své vysoké nároky. Modelujte, jděte příkladem. Vyžadujte, pojmenovávejte a odměňujte chování, v jehož obklopení se vašim žákům bude dařit – s ním bude vzkvétat i jejich motivace k učení.
Místo mluvení přes své švitořící žáky průběžně vysvětlujte, jak a proč věnovat pozornost mluvčímu. Až přijde na věc, děkujte těm, kdo vás sledují a poslouchají – hýčkejte své první followery. Záhy se přidá i zbytek.
„Všechny oči na mě, 7.A. Díky Martine, díky Karolíno, řada u okna je ready, u dveří také, ještě dva páry očí uprostřed… Výborně. Díky.“
A jste ready! Slovo „díky“ tady nevyjadřuje primárně váš vděk, ale je především stvrzením vašich očekávání: v 7.A je normální, že sledujeme toho, kdo má slovo – tím přece vyjadřujeme respekt a zároveň eliminujeme situace, že by nám snad něco mohlo uniknout.
Nemluvte o tom, že třetina žáků něco neudělala – zaměřte se místo toho veřejně na ty, kdo dělají tu správnou věc. Neoceňujte lajdáctví svou pozorností před celou třídou. Oslavujte snahu a excelenci.
Skryté kurikulum jako investice s mnohonásobnou návratností
Ukažte na vizualizéru něčí vydařený úkol a vysvětlete, jak vypadá skvělá práce. Můžete dát najevo, že cokoliv pod tuto úroveň budete muset vrátit k přepracování. Jedním dechem však dodáte, že k tomu sotva budete muset sáhnout, protože v téhle třídě se přece úkoly odevzdávají včas a na vysoké úrovni.
Nemluvte o tom, že třetina žáků něco neudělala – zaměřte se místo toho veřejně na ty, kdo dělají tu správnou věc, protože to je u vás normou. Většina zapomětlivců se během pár dní přidá k hlavnímu proudu – vyzdvihněte jejich snahu a zlepšení, protože to je to, oč tu kráčí. Objeví-li se mezi žáky nějaké tvrdší oříšky, zaměřte se na ně zvlášť, ideálně mimo velkou scénu. Neoceňujte lajdáctví svou pozorností před celou třídou. Oslavujte snahu a excelenci.
Oceňujte a zviditelňujte všechno, co ztělesňuje normy vaší třídy. Někdy postačí palec nahoru, úsměv nebo pokynutí. Jindy zastavte celou třídu a mluvte o tom, jak někdo právě prokázal pozornost a vstřícnost vůči druhému, případně to nechte rovnou vysvětlit žáky samotné.
Že tak přicházíte o čas „odučit“ látku? Teď možná ano, ale do budoucna se vám to ve formě motivace a pokroku žáků mnohonásobně vrátí. Kromě toho se sluší dodat, že i správné chování je látka a předmět – ne nadarmo se mu říká skryté kurikulum.
Možná se teď ptáte, jakou roli v tom všem hraje identita a sounáležitost se třídou jako celkem. Stejně jako aktivní souhlas žáků se systémem norem, který ve třídě nastavujete. O tom si povíme v příštích dvou dílech.
Přečtěte si i další články blogu Explicitní didaktika. Najdete je zde.
Literatura (výběr):
Tom Bennett: The Running the Room Companion (2021)
Katharine Birbalsingh (ed.): Michaela: The Power of Culture (2020)
Peps Mccrea: Motivated Teaching. Harnessing the science of motivation to boost attention and effort in the classroom (2020)