Učitel za odměnu VI: Koronavirové „prázdniny“ 2

Den druhý. Jsem dosud nenakažen jak virem, tak chmurnou náladou. Mám radost o to větší, když vidím, jak se učitelská obec v pohnuté chvíli semkla a prostřednictvím internetu (nejen!) si lidé pomáhají a podporují se… Nutno uznat, že to není zcela růžové, ale některé hlasy zcela opomíjím, protože pro mě nemají výpovědní hodnotu.

Jak to tak pozoruju, většina škol zvolila formu distanční výuky. Podle mě to je dobře. Aspoň se nebudeme muset o prázdninách tolik namáhat, když už nedejbože dojde na to, že nás pošlou do školy. A když ano, můžu za sebe svým studentům slíbit, že se rozhodně nebudeme standardně učit (když teď stihneme všechno, co potřebujeme).

Mile mě překvapilo, že někteří z našich žáků by radši byli ve škole než doma. Vypadá to tedy, že do školy chodí celkem rádi. V tom taky cítím pozitivní energii.

Hodně mě potěšilo vstřícné gesto, které udělaly některé instituce veřejné i soukromé ve vztahu ke školám, dětem a rodičům. Oddělení celoživotního vzdělávání na ZČU poskytuje podporu k distančnímu vzdělávání, Nakladatelství Fraus dává zdarma k mání své e-učebnice, magazín Perpetuum dává tipy na online výukové aplikace… Mohl bych pokračovat dál, ale není proč. Pokud je ctěný čtenář nebo čtenářka učitel nebo učitelka, jistě si zdroje snadno dohledá.

Takže takhle nějak si představuju chování ve vypjaté situaci. Sice by si mohl každý přehrabovat svůj píseček, ale nestalo se to a já jsem za to velmi vděčný. Zdivočený kontinent se naštěstí nekoná.

A navíc mám čas udělat si pořádek na všech svých stolech, ale i ve skříních, v knihovnách… no prostě zeširoka. Je mi líto, že koronavir zabíjí. Ale držím se jednoho ze svých hesel, které se mi už tolikrát osvědčilo – Když už je nějaké situace, byť nepříjemná, vždycky je potřeba se pokusit z ní vytěžit, co se dá. (Takže zítra se vrhnu na další přípravu k doktorským zkouškám…)