Během praxí by student měl získat pohled
na život školy. Neměl by si chodit hodinu jen “odučit”
Jak vypadají pedagogické praxe během studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity? Toto téma jsme otevřely během našeho rozhovoru s Janou Kratochvílovou, vedoucí Katedry pedagogiky brněnské univerzity.
K tomu, aby do našich škol přicházeli kompetentní učitelé, nestačí teoretické vzdělání z pedagogické fakulty. Tato teorie musí být nutně doplněna zkušenostmi přímo z místa „dění“, tedy ze školní třídy. K získání takových zkušeností slouží pedagogické praxe, které byly původně záležitostí zejména navazujícího magisterského studia. Poměrně nově se s nimi studenti setkávají i během bakalářského studia, konkrétně od druhého ročníku. Bakalářské praxe se označují jako asistentské a existují ve dvou provedeních: praxe spojena s doučováním a praxe spojena s rolí asistenta pedagoga.
V druhém typu praxí zastává budoucí učitel roli asistenta pedagoga. Podle slov Jany Kratochvílové je jejím smyslem „poznat prostředí školy, učit se komunikovat s žáky, s učitelem a dalšími kolegy, být na hodině na náslechu, dělat podpůrnou činnost učiteli ve třídě, vyzkoušet si výuku v tandemu nebo si připravit nějakou dílčí aktivitu.“
„Na fakultě se snažíme zaměřovat na potřeby konkrétního studenta pedagogické fakulty, stejně jako by se on o něco později měl zaměřovat na potřeby žáka ve své třídě.“
Cílem ale prý není zvyšování znalostí v oboru, kterému se student věnuje, ale spíše „přičichnutí“ k reálnému školnímu prostředí. Jde o to pobýt ve škole celý den v jiné než žákovské roli. „Myslím, že je to pro studenty skvělé, protože si už na bakalářském studiu lépe zodpoví otázku, jestli je učitelská práce do budoucna láká,“ dodává.
V rámci této praxe mohou studenti navštívit hodiny více učitelů, vždy záleží na konkrétní domluvě se školou. Student by měl ve škole poznat co nejvíce různých situací. Během navazujícího magisterského studia ho poté čeká již známější učitelská praxe. Ta se více zaměřuje na nasbírání zkušeností z výuky konkrétního oboru, třeba přírodopisu nebo českého jazyka.
Praxe jsou užitečné, ale vždy by měly být kvalitně reflektované
Student brněnské Pedagogické fakulty si během svých praxí vede deník, kde svoji zkušenost z praxe reflektuje, zamýšlí se nad otázkami, které v něm praxe vyvolává. Významnou roli ale hrají i skupinová reflektivní setkání. Během nich se schází menší skupina studentů se dvěma vyučujícími (akademikem a provázejícím učitelem) a společně se zabývají tím, s čím se na škole potkali a co si odnášejí. „Studenti na školách zažívají různé přístupy, jejich zkušenosti se liší, a i proto je důležité, aby se o ně mezi sebou podělili,“ zdůrazňuje důležitost reflexí a sdílení Jana Kratochvílová. „Na reflektivních seminářích velmi pozitivně hodnotí to, že slyší názory ostatních spolužáků a na diskutovaná témata nahlížejí z různého úhlu pohledu. Že je to vede k tomu přemýšlet o věcech jinak,“ dodává.
Velkou roli v procesu hraje též sebehodnocení. Během něj si totiž sami pojmenujeme, co se nám daří, nedaří, jaké jsou výsledky naší činnosti. Učíme se přemýšlet sami o sobě, být nezávislými na pouhém hodnocení druhými. A pak je na nás, co s tím uděláme,“ vysvětluje. K profesnímu rozvoji studentů by měla přispět práce se (sebe)hodnotícím nástrojem formativního charakteru, se Standardem kvality profesních kompetencí studenta učitelství.
„Nástroj vznikl ve spolupráci mnoha odborníků fakulty a provázejících učitelů. S tímto dokumentem přichází student na praxi a ve spolupráci s provázejícím učitelem si stanoví, které kompetence konkrétně chce rozvíjet. Vybírá si celkem tři kompetence z pěti nabízených oblastí standardu (těmi jsou plánování výuky, podmínky pro učení, podpora učení, zpětná vazba a reflexe výuky), a ty také v průběhu vyhodnocuje. Na začátku, v průběhu i na konci praxe pro své hodnocení sbírá potřebné argumenty. Během dalších praxí pak v rozvoji vybraných kompetencí může pokračovat, nebo si zvolí nové,“ popisuje celý proces vedoucí brněnské katedry pedagogiky. „Na fakultě se snažíme zaměřovat na potřeby konkrétního studenta pedagogické fakulty. Stejně jako by se on o něco později měl zaměřovat na potřeby žáka ve své třídě.“
Ideální délka praxí? Myslím, že sama o sobě není vypovídající
Na otázku, jak dlouhé by praxe měly ideálně být, odpovídá vedoucí katedry pedagogiky zamyšlením: „Často přemýšlím, co ta délka vlastně znamená. Za mě je to spíše o kvalitě než o čase. Praxe může trvat půlrok, ale to ještě neznamená, že bude pro studenta tolik přínosná. A na druhou stranu se student může účastnit měsíční praxe, která ale bude dobře organizována a pod vedením kvalitního provázejícího učitele a student z ní získá pro svůj profesní rozvoj více.“
„Určitě upřednostňuji spíše souvislé praxe, aby student měl příležitosti v dané škole „žít“. Aby měl čas na to získat kontext a aby si jen nechodil hodinu odučit. Na naší fakultě trvá praxe čtyři týdny a já to považuji za dostatečné, pokud je praxe dobře vedena,“ dodává. Naprostým ideálem by ale dle jejích slov byl například jeden celý semestr věnovaný pedagogickým praxím v posledním ročníku studia.
Ti, co učí budoucí učitele
Důležité vědomosti a zkušenosti jsou ale budoucím učitelům samozřejmě předávány nejen ve školní třídě, ale i na půdě pedagogické fakulty. A tady se nabízí poněkud provokativní otázka: Měli by vzdělavatele pedagogů být i nejlepšími didaktiky?
„Měli by být odborníky svého oboru a současně by měli být skvělými učiteli. To znamená umět svůj obor předávat a být inspirací pro svoje studenty, kteří mohou tento model přejímat a pak ho využít ve své praxi,“ odpovídá.
V posledních třech letech je pozornost pracovníků katedry věnována tzv. budování společenství praxe. „Jedná se o propojení všech aktérů, kteří se na praxi podílejí,“ popisuje projekt Jana Kratochvílová. Jedině skrze toho propojení je podle ní možné dosáhnout co nejvyšší kvality těchto praxí. „Patří sem studenti, provázející učitelé, garanti ze škol – ředitelé a zástupci ředitelů – a poté samozřejmě akademici, didaktici,“ dodává. Jde o systém, v němž každý hraje svoji roli: zájem a přístup studenta k praxi, zájem provázejícího učitele o praxi studenta a kvalita poskytované zpětné vazby ve škole i na akademické půdě; vytvoření podmínek na praxi, přijetí studenta vedením školy… Poslední tři roky se tito aktéři setkávali a společně se učili nastavovat pravidla praxí, pravidla její kvality. Z těchto setkání vznikly materiály, ze kterých je dnes možné čerpat a společně praxe dále rozvíjet. Stejný projekt běžel také na dalších pedagogických fakultách v Česku.
Umět učit není schopnost, se kterou se lidé přirozeně rodí. Zdá se však, že Pedagogická fakulta MU svým studentům nabízí poměrně podnětné prostředí pro to, aby tuto zdatnost mohli získat a následně ve školách uplatnit.
Jak na pedagogické praxe nahlížíte vy? Jaká délka a provedení praxí by podle vás byly ideální?