Otevřeně o výuce na Erasmu: „Jeden týden odučíte, další o tom poreferujete ve třídě” – předmětové didaktiky ve Francii

Jmenuji se Theodora Macková a jsem studentkou 3. ročníku na PedF UK oboru Učitelství pro 1.st ZŠ. Na zimní semestr jsem odjela studovat do Francie na univerzitu CY Cergy Paris Université.  Původně jsem plánovala jet pouze na 4 měsíce, ale tolik se mi zde zalíbilo, že jsem se nakonec rozhodla zůstat i na celý letní semestr, což se mi s podporou obou univerzit povedlo.

Můj institut se nachází v městečku Saint-Germain en Laye, několik kilometrů od Paříže. Samotný institut je spíše menší, řekla bych, že má takový u nás středoškolský – gymnazijní charakter. Studenti jsou rozřazeni do tříd, v každé třídě je jich kolem třiceti, takže učitel po pár týdnech zná většinu studentů jménem. Menší počet studentů ve třídě umožňuje častější komunikaci studenta a učitele a řekla bych, že také přispívá k dobrým vztahům ve třídě. Speciálně pro Erasmus studenty (nás se zde sešlo celkem 9 na celém institutu) je toto prostředí moc příjemné, protože umožňuje individuálnější přístup. 

Hodiny ve Francii jsou rozvržené jinak než u nás. Vyučovací hodina trvá 3 hodiny s jednou čtvrthodinovou přestávkou. Takto žáci fungují už od první třídy. Vyučování je buď dopolední, odpolední, nebo celý den (8:30-16:30).

Ve Francii jsem, mimo jiné, studovala francouzštinu – gramatiku, literaturu, sciences, výchovy a angličtinu.Na výchovy jsem byla se studenty, kteří studují magisterské studium, tudíž je už výuka hodně spojená s praxemi, během kterých si student zkouší svoje nápady s žáky a svoji práci následně prezentuje ve třídě, kde i dostává zpětnou vazbu od učitele a od spolužáků. U „erasmáků“ nebylo nutné, aby si i svoje přípravy opravdu odučili ve třídě, nicméně přípravy jsme také dělali, na každou hodinu. Jeden týden odučíte, další o tom poreferujete ve třídě a ihned máte možnost Vaši zkušenost prodiskutovat s vyučujícím a ostatními studenty, kteří zažili něco velmi podobného. Navíc si můžete zaznamenávat práci ostatních, která se Vám líbí a získáte tak poměrně bohatý sborník nápadů. Vyučující se věnuje každému studentovi zvlášť a po “prezentaci” jeho práce vede debatu, ze které dostáváte zpětnou vazbu jak od něj, tak od spolužáků.

Na literatuře i didaktice francouzštiny, které jsem studovala s bakalářskými studenty, jsme četli a četli. V obou předmětech jsem téměř pokaždé pracovali ve skupinách, diskutovali o textu, rozebírali ho, prezentovali práci před třídou. Přestože každý předmět učil jiný vyučující, byly v mnohém propojené. Vyučující na sebe reagovali, pracovali s tím, co už umíme, co jsme se v druhém předmětu naučili. Mně tento způsob moc vyhovuje. I když je jeden předmět gramatika a druhý literatura, pořád se jedná o jeden celek – jazyk. Probírali jsme různé způsoby, jak dětem text předat, hráli jsme třeba i divadlo. Hledali jsem, co v textu může činit dětem problémy, proč a jak jim při čtení předejít, jaké všechny předpoklady děti musejí mít, aby text pochopily, aby mu rozuměly. Často nám byly kladeny otázky: „Proč vám zadávám tenhle úkol? K čemu vás má dovést? Jak to můžete použít?“ Sami jsme tak nalézali smysl toho, co se učíme.