Učení jako trénink na maraton. Věda o učení – malými kroky k velkému úspěchu

Kdo chce úspěšně zaběhnout maraton, nezačne trénovat hned okruhem o délce 42,195 kilometrů. Kdo začíná hrát na klavír, nesáhne hned po Beethovenově „Pro Elišku“, ale bude nejprve cvičit stupnice a etudy. 

Podobně to je i s učením: pokud má například závěrečná slohová práce za něco stát, bude jí předcházet mnoho hodin nácviku jednotlivých elementů daného textu sahajících od užití gramatických struktur a interpunkce po volbu výrazových prostředků nebo členění textu.

Rosenshinovy principy výuky

Než Barack Rosenshine formuloval svých průlomových deset principů výuky (článek z American Educator je volně ke stažení zde), strávil desetiletí zkoumáním toho, jak učí ti učitelé, jejichž žáci dělají největší pokrok. Výsledky konfrontoval s poznatky kognitivní vědy a dospěl k tomu, že obě oblasti výzkumu přináší identická zjištění. Jedním z nich je, že pokud budeme učivo dávkovat po malých krocích, dosáhnou žáci dlouhodobě větších úspěchů, než když je rovnou postavíme před komplexní problém. 

To platí jak pro jednotlivé hodiny, tak i pro jejich sekvence. Rozklad větších celků učiva na malé elementy, jejichž postupné naučení povede k ovládnutí celku, tak vždy bude jedním z pilířů našeho plánování a příprav. Jak přesně na to?

Pokud budeme učivo dávkovat po malých krocích, dosáhnou žáci dlouhodobě větších úspěchů, než když je rovnou postavíme před komplexní problém.

Z konce na začátek a zpět

Vraťme se k naší slohovce. A teď si vytyčme dva body: První, nazvěme jej bod A, je místo, kde jsou v učení žáci teď – výchozí bod. Bod Z je pak ten, kam se mají za několik hodin, dnů či týdnů dostat – cíl. O bodu A by nás mělo informovat naše průběžné formativní hodnocení. Bod Z je pak ten nejlepší text, který by žáci v daném horizontu měli zvládnout napsat. 

Naším prvním a stěžejním úkolem bude takový text vytvořit sami. Následně jej budeme zjednodušovat – snižovat jeho komplexitu. Postupně budeme vypouštět vše, co zatím žáci neumí: například užití metafory, alternativ pro sloveso „říct“, interpunkce pro přímou řeč, členění myšlenek nebo děje do odstavců. Všechny tyto nové znalosti a dovednosti, které žáci teprve budou muset nabýt, si pečlivě poznamenáme.

Budeme to dělat tak dlouho, až se dostaneme k textu, který zvládne většina třídy napsat už teď. Jinými slovy, krok po kroku se vrátíme z cílového bodu Z zpět do výchozího bodu A. Tím je naše učební sekvence na světě. Jen místo od Z do A budeme v učení postupovat v opačném sledu – od bodu výchozího do cílového. Namísto redukce komplexity ji budeme zvyšovat.

V momentě, kdy se naši žáci dají do psaní slohovky, tak bude struktura textu nebo otázka, kam přesně patří uvozovky, bude stejnou banalitou a automatismem, jako že na začátku věty píšeme velké písmeno.

Maximalizovat počet žáků, kteří uspějí

Takový způsob výuky znamená, že nedochází ke kognitivnímu přetížení. Zároveň se tak maximalizuje počet žáků, kteří výsledné zadání zvládnou. Klíčem je postupný charakter budování sítí znalostí a dovedností, které častou praxí automatizujeme a převádíme do dlouhodobé paměti. 

V momentě, kdy se naši žáci dají do psaní slohovky, bude struktura textu, podoba metafory nebo otázka, kam přesně patří uvozovky,  stejnou banalitou a automatismem, jako že na začátku věty píšeme velké písmeno. Zároveň bude pracovní paměť uvolněna pro komplexnější úkoly, jako třeba která metafora bude nejvíce působivá nebo kde v textu bude mít přímá řeč největší efekt. 

Jinými slovy: po dnech a týdnech poctivého tréninku je třída je připravena na maraton. A tentokrát víme, že jej většina našich žáků uběhne.

Přečtěte si i další články blogu Explicitní didaktika. Najdete je zde. 

Literatura:
Barak Rosenshine: Principles of Instruction (American Educator, Spring 2012) 
Judith C. Hochman / Natalie Wexler: The Writing Revolution. A Guide to Advancing Thinking Through Writing in All (2017)
Tom Sherrington: Rosenshine’s Principles in Action (2019)

K poslechu:
Mr Barton Maths Podcast: Tom Sherrington