Učitelka ve Vietnamu: co třída, to unikát
Před vstupem do třídy jsem dumala nad tím, jak moc jiné budou děti ve Vietnamu oproti dětem v Česku. Budou víc disciplinovaní? Přehnaně uctiví? Vysoce zdatní v matematice a technických předmětech? Tyto generalizace nemám ráda, protože málokdy odpovídají realitě, což jsem si potvrdila během prvních pár týdnů výuky. I přesto jsem však během mého vyučování postřehla několik tendencí, které bych se v dnešním článku pokusila shrnout. Ale i přesto stále platí: každá moje třída je naprosto odlišná.
Úcta není zdarma
Studenti mají opravdu uctivý přístup k učitelům, až mě to ze začátku dost zaskočilo. Běžnému člověku se málokdy stane, že ho student pozdraví a přitom se ukloní. Ve Vietnamu je pozice učitele brána jako významné povolání. Slaví se tu Den učitelů, stejně jako u nás, jen studenti ocení práci svých učitelů psaníčky, do kterých napíší, čeho si váží nebo je něčím malým obdarují.
Úcta ale není zadarmo, nedostane se jí, když si ji člověk nezaslouží. Ve Vietnamu mají studenti citlivý radar na učitele a poznají, jestli je dokážou dobře naučit, jestli je umí zaujmout, jestli dokážou projevit, že jim záleží na jejich vzdělání a umí třídu vést a organizovat. Pokud ucítí menší zaváhání, úcta a chování během hodin se postupně zhorší. Řekla bych, že se v tomto nijak významně neliší od českých dětí.
Vzdělání = spokojený život
Mí studenti jsou v programu pro nadané děti, ale i přesto se občas pozastavím nad tím, jak je neuvěřitelné, že ve 12 a 13 letech umí plynně anglicky a připravují se na zkoušky z několika předmětů v cizím jazyce. Od toho se odvíjí jejich oddaný přístup ke vzdělání. Nejen rodiče, ale celá společnost je přesvědčena o tom, že jeden z nejdůležitějších kroků k plnohodnotnému životu je dobré vzdělání.
S obdivem sleduji, kolik času studenti tráví ve škole nebo školními činnostmi. Studenti běžně chodí do školy o víkendu nebo na letní školní přípravu, přicházejí domů po deseti hodinách ve škole a pokračují ve studiu. Domácí úkoly si připravují do pozdního večera. Osobně toho nejsem zastánce, v hodinách totiž vidím, jaké to má následky. Někteří studenti jsou unavení, mají kruhy pod očima a posilují se kávou. Ale opět musím připomenout, že moje skupina studentů není reprezentativní. I přes to mě překvapuje, jak moc času jsou studenti zde schopní věnovat studiu.
-ný, -natý, -itý…
Vzdělání je vážnou a důležitou součástí jejich života. To ale neznamená, že studenti nejsou schopni si hodiny užít. Z učení jsou nadšení, a vidět jejich rozsvícené oči z nového objevu nebo pochopení složitého konceptu je úžasným zážitkem. Vášnivá debata o chemickém názvosloví není běžný úkaz, já ale měla možnost ve třídě fascinovaně sledovat jak se během pár minut studenti dokázali dostat ke správné odpovědi pomocí vzájemné konverzace. Nejen, že živě sleduji, jak studenti umí využívat znalosti, které se naučili, ale jsou natolik zapálení, že jsou schopni o tom delší dobu debatovat. Během každé hodiny se mi stává, že studenti o přestávce přijdou a jen tak ze zájmu se doptávají na probírané téma.
Atmosféra v jednotlivých třídách se samozřejmě liší, v jedné třídě běžně létají vtípky během hodiny, v jiné třídě mívám hrobové ticho a pokud se mi tam studenti rozpovídají, vím, že je něco špatně. Pak ze studentů začínám dolovat, jestli se náhodou něco nestalo. Jak jsem zmínila, každá třída je jiná, ale všeobecně můžu říct, že mám neuvěřitelné štěstí na pracovité a vychované děti. To mi právě umožňuje více se věnovat učení a zlepšování se v efektivním předáváním znalostí a dovedností.
Co Vás čeká v příštím článku? Jak jsem se musela poprat s třídou s nadprůměrnými výsledky. Cảm ơn.