Přečtěte si druhou část článku od naší členky Lindy o jejím zimním semestru stráveném v Norsku. První část článku najdete pod tímto odkazem, v tomto článku si můžete přečíst jeho pokračování.
Největším rozdílem norských vysokých škol oproti českým vysokým školám je hodinová dotace praxí během bakalářského studia. V programu učitelství mají studenti 100 dní praxe během celého bakalářského studia. Záleží na tom, jaký rok začínají a kde studují, ale na USN (University of South-Eastern Norway) mají v prvním ročníku 4 týdny praxí, ve druhém ročníku další 4 týdny (1 týden před Vánoci a 3 týdny po svátcích) a následně mají 6 týdnů praxí ve 3. a 4. ročníku. V posledním, 5. ročníku (nyní už hovoříme o magisterském studiu), nemají žádné praxe, jelikož je v podstatě celý rok věnován psaní diplomové práce. Co se týče hodinové dotace praxí, jde o celé pracovní dny, tudíž můžeme mluvit i o 750-800 hodinách praxí celkem. Studenti si navíc vyzkouší výuku jak na základní, tak na střední škole.
Během 3. ročníku mají zároveň možnost vycestovat do zahraničí a absolvovat praxi tam, aby poznali další vzdělávací systémy a získali větší rozhled. Dle informací spolužačky, která praxe absolvuje, mohou norští studenti nastoupit do švédské školy ve Finsku, školy ve Švédsku nebo dánské školy v Německu. Univerzita uvažuje o vytvoření podobného programu v americké Minnesotě, o což by mnoho studentů mělo zájem. Didaktické kurzy jsou zaměřené na strategie vyučování, propojování teorie s praxí a velká pozornost je věnována tomu, jak zajistit, aby měl každý žák tu nejlepší možnou vzdělávací zkušenost.
Práce ve školství pro cizince
Učit v Norském království, kde si vyděláte jako středoškolský pedagog téměř sto tisíc korun měsíčně, by mohlo ledaskoho nalákat. Není vše ale jenom růžové a vyučovat zde třeba takovou angličtinu může být pěkný oříšek – téměř všichni totiž už anglicky umí.
Pokud chcete pracovat v norské škole, je potřeba, abyste mluvili norsky – a to i v případě, že jste rodilý mluvčí angličtiny. Téměř vždy jsou minimální standardy pro výuku na norských školách plynulá norština a učitelský titul. Když se rozhodnete vzdělávat děti na prvním stupni, můžete na univerzitě studovat čtyřletý kurz, jehož velkou část tvoří přímé pracovní zkušenosti přímo ve školách. Můžete jít také pracovat jako asistent pedagoga do mateřské školky – a vzhledem k tomu, že tyto děti ještě neumí anglicky, je znalost norštiny opravdu nutnost.
Existuje ale i možnost pracovat v mezinárodních školách a soukromých institucích. Na většině mezinárodních škol, které jsou určeny pro děti cizinců v Norsku, se vyučuje v angličtině a pravidelně zaměstnávají učitele ze zámoří. Většina takových škol se řídí britskými nebo americkými osnovami a požadují, aby učitelé měli alespoň dva roky praxe ze své země. Mnoho pracovních míst je na smlouvu na jeden nebo dva roky, a tak zde bývají často volná místa.
Výuka ‚angličtiny jako cizího jazyka‘ (EFL) bývá pro rodilé mluvčí v mnoha zemích docela obvyklým zaměstnáním. V Norsku to ale tak běžné není. Soukromé jazykové školy tu sice existují, ale vzhledem ke kvalitnímu státnímu vzdělávání a všeobecné jazykové znalosti Norů jsou spíše vzácností. Řada těchto škol se zaměřuje na výuku angličtinu ve firmách a velkých společnostech, některé pak doučují děti ambiciózních rodičů. Zkrátka – příležitostí k tomu soukromě vyučovat angličtinu v Norsku je velmi málo.
Organizace
Přejděme nyní k finanční stránce učitelství. Začínající učitelé mohou očekávat minimální roční plat zhruba 945 600 Kč (78 800,- měsíčně), který se může zvýšit i na částku zhruba 1 140 000 Kč (95 000,- měsíčně) v závislosti na rostoucích zkušenostech. Profesoři a další učitelé na univerzitní úrovni pak mají výdělky v rozmezí 96 000–104 000 korun měsíčně.
Pedagogové v Norsku mají pracovní týden stanovený na 37,5 hodin, přímá pedagogická práce na plný úvazek je 19,5 hodin týdně. Norský školní rok se od toho českého lehce liší, prázdniny mají od července do poloviny srpna, ale státní svátky během roku a Velikonoční a Vánoční prázdniny jsou počtem dní velmi podobné těm českým.
Dostupnost vzdělání a studentské půjčky
Univerzitní vzdělání je v Norsku čím dál častější a jedním z důvodů je i to, že získání vysokoškolského titulu je finančně dostupné. Vzdělávací systém je podporován státem, aby byl zajištěn rovný přístup ke vzdělání pro všechny. Největší a nejstarší norské univerzity se nacházejí ve velkých městech, vláda však aktivně podporuje rozvoj v odlehlých okresech tím, že menší města finančně podporuje a zřizuje v nich univerzitní koleje. Většina vzdělávacích institucí navíc nemá žádné školné. Řada studentů si i přesto bere studentské půjčky, ke kterým mají v Norsku obecně kladný vztah – vědí, že jim po dokončení studia bude část dluhu prominuta.
Po absolvování univerzity obdrží studenti splátkový program. První platba se provádí asi sedm měsíců po ukončení studia a následují další čtyři splátky ročně. Existuje také varianta půjčky pro zahraniční studenty, tzv. „kvótový program“. Pokud student obdrží podporu v rámci kvótového programu, celý studijní dluh bude po návratu do jeho rodné země smazán. Pokud ale zůstane v Norsku nebo v jiné zemi, než je jeho rodná, musí půjčku splatit i s úroky. Dalším atraktivním lákadlem studentských půjček je to, že si studenti mohou zažádat o odpuštění půjčky ve výši asi 125 000 Kč. Podmínkou ale je, že studium ukončí v řádném termínu a z prvních šesti let po ukončení vzdělání jsou minimálně tři roky zaměstnáni jako učitelé.
Právo na vzdělání
Všechny norské děti a mládež mají právo a povinnost dokončit základní a nižší střední školu. Dospělí mají na toto vzdělání také nárok. Norský školský systém lze rozdělit do tří částí: základní škola (Barneskole, věk 6–13 let), nižší sekundární škola (Ungdomsskole, věk 13–16 let) a vyšší sekundární škola (Videregående skole, věk 16–19). Na základní a nižší sekundární škole mají žáci jeden společný učební plán. Vyšší sekundární škola přináší větší svobodu – studenti si mohou vybrat mezi tzv. odbornými předměty a specializací na všeobecné studium.