Učitelská příprava se mění. Představujeme novou podobu toho, jak budeme v Česku studovat učitelství

Reforma přípravy učitelů a učitelek

Od roku 2021 probíhá reforma přípravy učitelů a učitelek, v rámci níž spolupracují fakulty připravující učitele, ministerstvo školství a řada dalších aktérů na postupně zaváděných cílech a opatřeních. Jejich hlavní osou je přitom v říjnu 2023 schválený Kompetenční rámec a jeho nynější převedení do závazných parametrů skrz nové Rámcové požadavky na studijní programy, jejichž absolvováním se získává odborná kvalifikace k výkonu regulovaných povolání pedagogických pracovníků.

Rámcové požadavky regulují vzdělávání pro všechny pedagogické profese. My se zde dále zabýváme pouze učitelstvím všech stupňů, jež je předmětem jejich změny i celé reformy.

Jak systém funguje a kdy změny čekat

Existuje vícero cest, jimiž může člověk v Česku získat učitelskou kvalifikaci. Tou základní je absolvování příslušného učitelského studia na vysoké škole, konkrétně na některé z pedagogických fakult či dalších fakult vzdělávajících učitele (filozofické, přírodovědné, sportovní a jim podobné).

Je na fakultách, jaké studijní programy nabídnou a jaké podoby jim vtisknou, splní-li podmínky pro jejich akreditaci určené zákonem. Jednou z nich je v případě studijních programů, jimiž se získává učitelská kvalifikace, též schválení Ministerstvem školství coby regulátorem učitelské profese. Ministerstvo pro tento účel vydává Rámcové požadavky na studijní programy, podle nichž o schválení rozhoduje. Právě tyto Rámcové požadavky tak v praxi určují, jak mají učitelská studia vypadat.

Všechny dnešní učitelské studijní programy se řídí Rámcovými požadavky z roku 2017. Ty jsou ode dneška nahrazeny novými Rámcovými požadavky, jež jsou popsány tímto textem.

Nyní je na fakultách, kdy otevřou studijní programy dle nových požadavků. Nové požadavky se nevztahují na již běžící studia, ani na již akreditované studijní programy, jež mohou být v příštích letech nadále otevírány v jejich dosavadní podobě, dokud nevyprší jejich akreditace. Nové požadavky se vztahují až na nové žádosti o akreditace. Dnešním vydáním navíc počíná běžet 9 měsíců, během nichž mohou fakulty podávat žádosti o souhlas dle starých i nových požadavků. Fakulty tak mohou až do 16. ledna 2025 získat souhlas ministerstva s akreditací nových studijních programů dle dosavadních požadavků, jež pak mohou v krajním případě otvírat až do akademického roku 2034/2035. Stejně tak se ale mohou dát fakulty do změny prakticky ihned, rovnou změnit své stávající akreditace úměrně novým požadavkům a začít je naplno uplatňovat pro nové studenty a studentky již od akademického roku 2025/2026. Některé prvky, zejména práci s kompetenčním rámcem, přitom mohou fakulty vnést do výuky bez potřeby měnit akreditaci, tedy klidně ještě letos v rámci již běžících studií. Kvalitní implementaci nelze provést ze dne na den, zároveň však není třeba čekat na ni roky. Je na fakultách, jak rychle uvedou změny do praxe.

1. Kompetenční rámec

Nejvýznamnější změnou Rámcových požadavků a s nimi učitelského vzdělávání je zavedení Kompetenčního rámce. Zatímco dosavadní požadavky, zjednodušeně řečeno, jen vymezovaly, kolik hodin má kdo kde odsedět, ty nové se soustředí na cíle učitelského vzdělávání a vymezují je skrze 18 učitelských kompetencí klíčových pro učení dětí.

Kompetenční rámec byl ministerstvem dokončen a schválen již v říjnu 2023, odkdy platí za příležitost změnit, jak se v Česku učí. 18 kompetencí sahá od oboru a jeho výuky, přes pedagogiku, psychologii, spolupráci až po profesní sebepojetí a rozvoj. Toho všeho se budoucí učitelé ve svém studiu dotýkali už doposud, přesto však odcházeli z fakult vzdělaní převážně ve svém oboru a často méně kompetentní v tom, co od nich žáci potřebují – tedy ve schopnostech podporovat jejich motivaci, utvářet jim bezpečné prostředí pro učení nebo jim dávat kvalitní zpětnou vazbu. Právě na to nové, podrobně propracované kompetence míří.

Otázkou bylo, nakolik závazně a zda vůbec bude Kompetenční rámec integrován do Rámcových požadavků, jež jsou jeho možnou převodní pákou do studijních programů. Odpovědí je, že je integrován značně důsledně.

Učitelské studijní programy budou muset z Kompetenčního rámce vycházet. Fakulty budou muset v žádosti o akreditace popsat, jak jsou všechny jednotlivé kompetence naplňovány, jak s nimi bude pracováno formativně přímo ve výuce studentů a studentek a jak u nich bude rozvinutí kompetencí zjišťováno a vyhodnocováno. Studenti a studentky budou své rozvinutí v jednotlivých kompetencích sami reflektovat v rámci portfolia, jenž je rovněž nově zaváděno a o němž píšeme níže. Fakultám přitom budou tolerovány dílčí výhrady k až 20 % kompetencí, nad tuto mez jim však nebudou žádosti o souhlas s akreditací schváleny.

Vedle již vydaného Kompetenčního rámce mohou v budoucnu vzniknout též kompetenční rámce se specifickým zaměřením, například pro konkrétní obor či stupeň vzdělávání. Bude-li takový v souladu s hlavním Kompetenčním rámcem a bude-li schválen ministerstvem, potom budou moci fakulty vycházet z něj.

Právě zavedení kvalitního Kompetenčního rámce a jeho důsledná integrace do požadavků na učitelské studijní programy představují zásadní průlom a největší posun učitelského vzdělávání ke kompetencím klíčovým pro učení dětí.

2. Struktura studia

Nejtvrdší a nejožehavější částí Rámcových požadavků je jejich vymezení podílů jednotlivých složek studia. To se nyní mění. Hlavní změnou je, že zatímco doposud byla pro jednotlivé složky stanovena minima a maxima, nově zůstávají pouze minima. Prolomení dosavadních stropů umožní fakultám navyšovat podíly praxí či pedagogicko-psychologické výuky tam, kde to doposud nebylo možné. Dílem různých kompromisů se různě mění též samotná minima. Univerzálně roste důraz na praxe a oborovou didaktiku, zatímco velikost pedagogicko-psychologického základu a oboru kolísá v závislosti na stupních studia. Napříč těmi jsou jednotlivé složky studia tyto:

• Pedagogika a psychologie představuje učitelský základ, zahrnující též obecnou didaktiku či problematiku speciálního, inkluzivního a digitálního vzdělávání.
• Oborová didaktika se zaměřuje na vyučování konkrétních studovaných oborů.
• Obor rozvíjí porozumění vlastnímu vyučovanému obsahu.
• Praxe probíhá vlastní pedagogickou činností s dětmi ve školách a její reflexí.
• Zbytek studia je pro fakulty disponibilní a krom možnosti v něm posilovat uvedené hlavní složky studia typicky zahrnuje též cizí jazyk, sport, ICT či závěrečné práce.

Struktura a skladba studií se liší pro jednotlivé kvalifikační stupně učitelství, jež následně rozebíráme zvlášť. Učitelství pro MŠ a ZŠ lze navíc studovat též v kombinaci se speciální pedagogikou, čímž se tu však více nezabýváme. Jednotlivé složky studia jsou v Rámcových požadavcích vymezeny v procentech i v kreditech, my je zde pro přehlednost uvádíme pouze v procentech.

Učitelství pro mateřské školy a pro první stupeň základních škol

Složky studia učitelství pro MŠ a pro 1. stupeň ZŠ se téměř nemění. Tyto studijní programy jsou již dnes celistvé a značně profesně orientované a jejich skladba zůstává více méně ponechána:

Učitelství pro druhý stupeň základních škol a pro střední školy

Největší změny zaznamenají studia učitelství pro 2. stupeň ZŠ a pro SŠ, v nichž se vzdělává nejvíce lidí a na něž celá reforma přednostně míří. Mění se podíly jednotlivých složek studia a větví se možné cesty, jimiž lze celým studiem projít.

Učitelství pro oba tyto stupně se dlouhodobě řídí stejnou logikou: studenti a studentky si volí jeden nebo dva aprobační obory (např. fyziku a angličtinu) a studují je prvně v bakalářském programu, více či méně zaměřeném na vzdělávání, a následně již jako jejich učitelství v navazujícím magisterském programu, jehož absolvováním získávají učitelskou kvalifikaci.

Nabídka možných vzdělávacích cest se nyní shodně pro oba stupně rozšíří do tří variant:

1. Tou základní bude nadále bakalářské studium příslušných oborů se zaměřením na vzdělávání a na něj navazující magisterské studium učitelství příslušných oborů (souběžné studium všech složek studia s postupnou gradací od oboru k pedagogice a praxi).
2. Alternativně půjde studovat prvně čistě oborové bakalářské studium a následně navazující magisterské studium učitelství, tentokrát více pedagogicky a prakticky zaměřené (dělené, konsekutivní studium, v němž obor předchází samotnému učitelství). Tento model zpřístupní učitelství těm, kdo se pro něj rozhodnou později; může být přitom řešen formou odlišného studijního plánu v rámci jinak jednotného navazujícího magisterského studijního programu.
3. Zcela novou možností bude pětileté magisterské studium učitelství, jaké známe u 1. stupně. Fakulty jej budou moci otevřít, pojmou-li jej jako ryze profesní a zařadí-li do něj praxi ve formě klinického roku či dvou klinických semestrů, trávených praxí v jedné konkrétní škole.

Součástí podmínek přijetí do navazujícího magisterského studia nově musí být předchozí absolvování oborově příbuzného studia včetně oborových předmětů v rozsahu aspoň 50 kreditů.

Skladba jednotlivých složek studia se pro jednotlivé stupně a varianty průchodu mění následovně:

Jak můžeme vidět, u učitelství pro 2. stupeň ZŠ klesají požadavky na pedagogicko-psychologický základ i na obor, rostou požadavky na oborovou didaktiku a praxi a zejména roste podíl studia, s nímž mohou fakulty naložit dle svého uvážení. V případě učitelství pro SŠ požadavky na pedagogiku, oborovou didaktiku i praxi rostou, zatímco podíl oboru zůstává nezměněn, čímž klesá disponibilní zbytek. Rozdíly mezi oběma stupni se tak snižují; zůstávají jen ve větším důrazu na pedagogiku, respektive na obor u 2. stupně ZŠ a u SŠ.

Rozhodne-li se fakulta koncipovat studijní program pro oba stupně vzdělávání současně, jako je tomu někde zvykem, potom musí splnit minimální požadavky pro ně oba, tedy dle obou tabulek.

Učitelství praktického vyučování a odborných předmětů

Vedle učitelství pro uvedené stupně lze studovat též učitelství praktického vyučování či odborných předmětů, jež v obou případech navazuje na předchozí středoškolské či bakalářské neučitelské vzdělání v daných oborech. Skladba těchto studií se mění následovně:

3. Podoba praxí

Významným navýšením a zpřesněním prošly požadavky na pedagogické praxe. Doposud byly omezeny na 10–15, respektive 8–10 % studia, aniž by bylo dáno, kolik hodin praxí jaké náplně to reálně znamená. Nově se pro všechny stupně učitelství podíl praxí zvedá na alespoň 10 %, především ale dochází k ukotvení minimálního počtu hodin a jejich náplně:

• Pět let studia znamená nejméně 240 hodin pedagogické praxe s dětmi ve škole. Na bakalářské studium jich připadá 80, na navazující magisterské 160, na pětileté magisterské celých 240.
• Studuje-li člověk učitelství až od navazujícího magisterského studijního programu v rámci konsekutivního modelu, tak jej v něm čeká přinejmenším kompromisních 192 hodin.
• Všechny tyto hodiny znamenají účast na přímé pedagogické činnosti s dětmi v MŠ či se žáky a žačkami ZŠ nebo SŠ. Nejvýše půlku těchto hodin může tvořit pozorování či asistenství, neboť nejméně půlku hodin praxe musí tvořit vlastní vedení výuky (v bakalářských programech stačí asistence ve výuce). Rámcové požadavky vymezují, co lze a nelze do hodin praxe počítat, tak aby vždy šlo o předem připravovanou pedagogickou aktivitu.
• Součástí veškeré praxe je její odborně vedená reflexe, jejíž podoba musí být obhájena v žádosti o souhlas ministerstva s akreditací.
• Část praxí, nejvýše však 20 %, lze absolvovat též v zařízeních mimoškolní výchovy.
• Fakulty se mohou rozhodnout studentům a studentkám, kteří během studia pracují jako učitelé či učitelky, uznat až 75 % hodin praxe skrz jejich výkon povolání. Musí však být zajištěna kvalitní reflexe těchto hodin hned na několika úrovních, popsaných v Rámcových požadavcích.

4. Portfolio obhajované u státnic

Součástí všech učitelských studií v Česku budou nově studijní portfolia, jež se již v praxi osvědčují na některých fakultách. Studenti a studentky je budou během celého studia tvořit zejména z literatury, příprav vyučovacích hodin a jejich reflexí, sebehodnocení rozvoje svých kompetencí a dalších materiálů. Portfolia by měla být vedena elektronicky a případně obsáhnout též audiovizuální materiály či aplikace.

Studentky a studenti budou svá portfolia obhajovat, a to buď, dle nastavení fakulty, u státních závěrečných zkoušek, anebo v rámci obhajoby závěrečných prací. Ty by se měly nově, s oporou o portfolia, zaměřovat na vlastní připravenost pro učitelskou profesi, spíše než na výzkum.

5. Nepovinná doporučení k podobě studia

Rámcové požadavky obsahují několik dalších doporučení fakultám k podobě studia. Tyto prvky se zpravidla nakonec nepodařilo prosadit jako závazné pro všechny fakulty, proto zůstávají doporučené:

• Pedagogické praxe by měly začínat už od 1. ročníku, alespoň v rozsahu 10 hodin. Jde o to, aby studenti a studentky co nejdřív získali zkušenost s výukou, mohli se k ní vztahovat a též se včas rozhodnout, zda je pro ně učitelské studium vhodné, nebo ne.
• Při přijímačkách by měly být ověřovány též motivace a osobnostní předpoklady ke studiu učitelství a k výkonu učitelské profese, nikoli jen studijní předpoklady, jako je tomu často dnes.
• Praxe ve všech magisterských programech by měla ideálně zahrnout klinický semestr, během nějž studující stráví v jedné konkrétní škole aspoň 2 dny v týdnu po celé pololetí. U pětiletých programů by mělo jít přímo o klinický rok či dva semestry.
• Předměty by měly být ne menší než v rozsahu 3 kreditů. Problémem pedagogického vzdělávání bylo dlouhodobě rozdrobení studia do velkého, stěží kvalitně zvladatelného množství malých předmětů. Zaměření na méně větších předmětů se postupně stává normou.
• U bakalářských programů není povinností bakalářská práce a lze ji zcela nahradit bakalářským projektem, jenž vyjde z portfolia a praxí. Ministerstvo na tuto již doposud platnou možnost upozorňuje, neboť není fakultami využívána.

Další změny

Nové Rámcové požadavky nakonec zahrnují další dílčí změny, jež zde nerozebíráme. Fakulty musí například do učitelského vzdělávání zahrnout řadu strategických témat státu od podpory dětského duševního zdraví přes environmentální vzdělávání až po podporu sociálního začleňování. Též mohou otevírat jednooborové studijní programy jen pro vybrané obory, zatímco ve zbylých je musí dělat jako dvouoborové. Většina zbylých změn je spíše na úrovni technických detailů.